100. výročí vzniku trampingu
S kamarádským pozdravem se loučí
a palec zalamuje
Bizon
Doplňkové Informace ke 100. výročí vzniku TRAMPINGU:
a) výstava v Praze:
http://www.nm.cz/Historicke-muzeum/Pripravujeme-HM/Stoleti-trampingu.html
b) krátká historie:
Tramping je české, moravské, slezské a slovenské občanské lidové hnutí inspirované Ligou lesní moudrosti respektive woodcraftem, skautingem (resp. junáctvím) a americkým Divokým západem.
Podle české legendy je dost často prezentován zjevně mylný názor, že trampování nemá ve světě obdoby v žádném jiném státě, než českém nebo slovenském. Nicméně lze dovodit, že česko-moravsko-sleszký tramping měl vždy svá dosti osobitá a často i velmi výrazná specifika, zásady a "etiku", nikdy však nebyl organizován.
Pojem tramp pochází z angličtiny a používal se jako označení pro tuláka, nebo sezónního dělníka, často člověka nerespektujícího všeobecně vžité konvence okolní společnosti, či osobu pohybující se na okraji společnosti a vyhýbající se vžitým společenským povinnostem. Běžně šlo o osobu bezprávnou a bez majetku či společenského postavení. V Americe se pro takovou osobu spíš užívalo označení hobo (mn. č. hoboes). Pod pojmem hobo se mělo na mysli tulák, který cestoval "na černo" na nákladní vlacích v Severní Americe sem a tam.
Slovo tramp znamenalo původně loď bez pravidelného „jízdního řádu“ – vozící zboží (i cestující, když se namanuli) z přístavu do přístavu podle přání majitelů toho zboži. Vůbec námořníci – staří rakousko-uherští matrosové – se stali vzorem pro část mládeže republiky. První čeští trampové se také nechovali jako zálesáci či indiání, ale jako námořníci, většinou jezdili na pramičkách či kanoích apod. Zvykem z této doby je dodnes vlajkový stožár na každé osadě a slavnostní vztyčování vlajky, a také původně námořnický pozdrav „a hoy“ – do češtiny převzatý jako „ahoj“. Původně znamenal volání po poslání šalupy – tedy výzvu k setkání námořníků dvou lodí na dálné plavbě.
Do češtiny pojem „tramp“ vstoupil pravděpodobně převzetím tohoto termínu z dobových překladů románů Jacka Londona začátkem minulého století. Obecně se jako zdroj pro tento pojem uvádí Londonův román Cesta (The Road). Zvláště pak nejlepší překlad z roku 1923, Marie Maškové. Tato kniha je prakticky dnes nedostupná, za její dodání zaplatím velmi dobrou cenu v CZK, GBP, USD nebo v Eurech. Další inspirací byly dobové knihy, filmy a mnohé časopisy tematicky čerpající z prostředí Divokého západu, například velmi a oblíbené romány Karla Maye, Zane Greye, Jacka Shaefera, R. L. Stevensona.
Adekvátně bývá pojem tramping též označován slovem vandr či „vandrování“, což je významový posun od původního dnes již zastaralého významu tohoto slova; dále bývá označován též, slangovým výrazem čundr resp. „čundrák“, z původně německého „tschundern“ – „toulat se“. Pojem „čundrák“ býval původně poměrně hanlivé označení, později zlidověl.
Tramping je výrazně společenský fenomén, typický a charakteristický pro české, moravské, slezské a slovenské městské a průmyslové aglomerace, po vzniku samostatného Československa. Označuje neorganizované hnutí, jehož jádrem bývali převážně teenageři. Tramping jako hnutí jim umožňuje realizovat své představy o životě a klasické touhy mladých lidí po romantice, dobrodružství, vztazích založených na kamarádství a přátelství a vzájemné důvěře malých skupin, a na jednoduchém, srozumitelném a přírodním způsobu života, který si mohou dospívající teenageři, jinak svazovaní konvencemi urbanitní společnosti, vytvářet podle svých představ a na základě nepsaných pravidel jednání a chování.
První trampové bývali obvykle lidé pocházející z chudších sociálních vrstev a nezaměstnaní, kterým tento způsob života společensky vyhovoval. Později, když se hnutí zpopularizovalo v širších vrstvách české společnosti, se k trampům řadili i teenageři ze středních vrstev, módně i z vyšších společenských vrstev, tzv. „astracháni“.
Měšťákům s auty a s přepychovým pohodlím na výletě se říkalo „Paďouři“ nebo mastňáci – zbyl po nich nepořádek a mastné papíry.
Trampové měli úctu k přírodě, po jejich táboření nebylo ani stopy – vše po sobě uklidili.
První čeští trampové byli starší skauti (roveři), kterým přestal vyhovovat pevný řád skautské organizace, ale měli vztah k přírodě a romantice. Bylo to v letech první světové války. Název tramp se tehdy ještě nepoužíval, říkalo se jim divocí skauti.
Mnohé další zvláštnosti jsou dost odlišné podle místa, ale také podle každé jednotlivé trampské osady. Trampské osady mají nejen svůj vlastní kemp, ale také tzv. "domovenku" (nášivka s identifikačními údaji o trampské osadě), svojí vlastní vlajku, svojí vlastní hymnu, svého šerifa trampské osady a jeho zástupce. Šerif osady bývá volen všemi osadníky bez rozdílu věku, vzdělání, náboženského význání, politické příslušnosti, barvy kůže a délky členství v trampské osadě. Někdy bývá na osadě kronikář, pokladník a jiné užitečné osůbky. Bohaté trampské osady mají i své vlastní razítko, vlajku, případně dřevěné, kovové nabo keramiské přívěšky.