Aktualizace v posledních letech neproběhla, co je uvedeno, dosud platí ...
Pravda o Ivančeně
(podle Bedřicha Poláka) – sehnal Drobek a předal Bizonovi (ten to zapsal do cancáku - opis ze starého cancáku)
Dne 6. října 1946 skauti 30. oddílu Ostrava vztyčili na Ivančeně, na úpatí Lysé hory kříž se jména 5 junáckých činovníků, kteří byli koncem dubna 1945 zavražděni ostravskými gestapáky pro odbojovou činnost. Zdůrazňuji, zavražděni, neboť nikdo nebyl postaven před stanný soud. Rozkaz k popravě dali pouze šéfové brněnského gestapa a naši spolubratři byli zastřeleni ranou do týla u hromadných hrobů na starém židovském hřbitově v Polském Těšíně.
Od října 1946 skauti, turisté a trampové, kteří putují na Lysou horu, přikládají k tomuto kříži kameny na uctění jejich památky a tak pomalu i v době nesvobody rostla kamenná mohyla, která však před léty byla značně poškozena vandaly.
Odboj našich skautů na Ostravsku nastal prakticky již v roce 1938, kdy Poláci obsadili Těšínsko a řada našich skautů byla Poláky vězněna. Zúčastňovali se hlavně zajištění přechodů našich vlastenců do Polska. Po obsazení celé republiky Hitlerem, začíná organizovaný odboj junáků na Ostravsku. Tuto počáteční odbojovou činnost neznám, neboť jsem byl služebně přeložen ze západních Čech až začátkem roku 1942. Do odbojové skupiny slezských junáků jsem se zapojil až koncem roku 1943, kdy prakticky došlo ke sjednocení skautského odboje. Velitelem byl Vladimír Čermák, který mne určil jako hlavní spojku, neboť v rámci mého zaměstnání jsem se mohl všude dostat, aniž bych byl někomu podezřelý. Kromě toho mne pověřil pověřováním dalších členů, kteří se chystali zapojit do našeho odboje. Začátkem května 1944, když byl ze Slovácka přeložen můj spolupracovník Dr. Komárek, začla naše skupina pracovat se skupinou „Clay Eva“, ve které byl Komárek členem. Po přechodu brigády J. Žižky z Trocnova ze Slovenska do Beskyd, zapojila se naše organizace na tuto brigádu v září 1944, kterou částečně zásobovala, dodávala zprávy a obvazový materiál.
Z iniciativy skautských činovníků, jak v brněnské, tak ostravské oblasti bylo zahájeno obrovské šetření a zkoumání dokladů v archivech, u historiků a výpovědí, jak mrtvých, tak žijících svědků o odboji junáků, které prokázalo, že v Polském Těšíně nebylo zavražděno pět skautů, ale
Na základě iniciativy brněnských a ostravských činovníků a za pomoci sponzorů, podařilo se zhotovit pamětní desku všech zavražděných. Dne 27. říjny 1996 konalo se slavnostní odhalení této desky za účasti naších skautů a skautek a polských harcerů. Dne 27. října 1996 odešel průvod našich skautů a skautek z Českého do Polského Těšína, kde se setkal na Dominikánském náměstí s polskými harcery. Poté v kostele byla bohoslužby, kde při bohoslužbě přednesl projev bratr ThDr. Antonín Huvar-Leknin z Velké Bystřice a Olomouce. Po skončení bohoslužby odešel průvod více jak 500 českých skautů a polských harcerů a našich skautů, starostové Polského a Českého Těšína a náměstek zahraniční z Prahy. Pak se průvod odebral ke starému židovskému hřbitovu, kde po proslovech a zahrání české a polské hymny a zazpívání skautské hymny, byla odhalena pamětní deska. Odpoledne se konalo společná harcersko-skautská hra 8 společných hlídek pod názvem „Skauting bez hranic“.
Na závěr chci uvést, že jeden z nejhorších gestapáků a kat Willi Kampf, když už mu bylo jasné, že oprátce neunikne, řekl při posledním výslechu: „Umírali klidně, bez křiku, jako praví hrdinové.“